Květen 2009

Leibniz :D

22. května 2009 v 18:06 | Kraella |  Život - všechno a nic

po dlouhě době něco vážně pobavilo

jak bylo řečeno na jednom fóru
"Ještě by to chtělo kakaové sušenky Gauss" :D

no return

20. května 2009 v 21:59 | Kraella |  Život - všechno a nic
Yeah.. Jsem magor a jsem totálně mimo. A ani to na mě nejde poznat. Nevím proč. Prostě kvůli všemu. Kvůli životu. Kvůli tomu včerejšímu filmu (Ježíš je normální!). Kvůli vší té ironii. Můj život je plnej protikladů. Je jima doslova nacpanej. Kdoví, jestli se na to dá aplikovat moje oblíbená věta "Všechno je vším". Jsem strašně vyrovnaná a strašně někde a je mi úplně jedno jak to vypadá, kdo si to teď čte a co si o tom myslí. Já se prostě pořebuju vypsat. Žiju ze dne na den, okamžikem i budoucností, někdy se cítím jako ta nejsmířenější osoba na celým světě, když vidím hvězdy a oheň a lesy a když jsem smířená s těma lidma kolem a vůbec se vším, vlastně mi stačí ke štětstí málo a vlastně moc, hvězdičky, vůně lesa a objetí někoho z nich. A když vidím město, to šedý skvělý horoucí město, tak cítím že sem taky patřím, jo, já prostě žiju na dvě půlky, jedna je elfka a ta druhá barbarka. A obě jsou zlodějky. Já nevím jak to mám říct, miluju matiku a fyziku a tohle všechno, a ještě pořád nevím jak to říct, prostě není to o škole, tam matiku nemusim, je to o tom co má člověk v sobě, jak přemýšlí a jak je možný, že si srdce s mozekm někdy i rozumí. Věci se mi rozpadaj pod rukama a zase vzkvétají do různých rozměrů, v milisekundách i v rocích. Vzpomínám, co jsem dělala minulý rok v této době. Seděla sem někde, byla v pr**li a snažila se soustředit na to něco málo, co mě uklidnilo, co mě ukolébalo jak malé dítě, na můj záchytný bod, na těch pár čísel na papíře spojených v malý zázrak toho velkýho světa. A tahleta opatrná posedlost mě dostala až do míst, kde se karty otočili a já sem nestíhala vůbec reagovat, jenom sem prostě žila svůj sen. Nedokázala sem myslet v rozměrech, se kterýma běžně počítám, byla to ta nejhezčí rána, která sem kdy zažila. A někdy vzpomínám i dál, na první skautskej tábor na kterým sem byla, první pcoit té nejčirejší extáze, lepší než všechno, co jsem doposud poznala, prostě jen ležet pod stínem stromů a koukat na hvězdy. V tom místě nekde zůstal kus mýho srdce. Být sama a přitom vědět že nedaleko jsou lidé, kteří mě mezi sebe vzali, naprosto rovnocenně, prostě být a cítit život, cítit, že žiju a cítit, jak dýchají ty stromy nade mnou. Já a Vesmír. Nic víc, nic míň. Strašně mi to chybí, strašně moc, chci utýct někam do lesa, někam strašně daleko, chci mít akorát nůž u pasu a zákon woodcrafterů v hlavě. A chci toho mnohem víc. Chci pod rukama cítit dokonalou strukturu toho nejlepšího, co člověk-architekt kdy vyprodukoval-betonu. Chci otevřít oči a vidět jak je šedý a nechci vidět jak se rozpadá na zelená čísla, ne, už ne, jsou tu i jiné věci, jiné..
Nebudu se za tohle omlouvat. Ani nejsem zhulená (ale když jsem zhulená, píšu podobný věci.). Jenom sem prostě někde, odkud není návratu.

chm

15. května 2009 v 9:46 | Kraella |  Život - všechno a nic

haha
to je fakt výběr, komunismus nebo tohle?
nechci být negativistka, ale politika je dneska fakt na dvě věci.

Jenom to zkus

6. května 2009 v 19:49 | Kraella |  Něco jinak
Řekni "ticho", když umíráš ve žlutomodrých obrazech tak blízké dálky
Vpadni v náruč temně, klidně divokých hvozdů Jo, přesně těch, hvozdů mýho života
Najdi v sobě tu nejkrásnější louku a nic z ní netrhej, prosím Víš, že beru i hory
Ochutnej krev stínů a vůni ostří, když občas pohlédneš do tváře hráče pokru Neznáš to.. Ne, ty to neznáš vůbec
OTEVŘI UŽ KONEČNĚ OČI! Vlčí smečka běžící po pláni bohužel není to, o co mi v životě jde.

Oni

4. května 2009 v 15:45 | Kraella |  Něco jinak
Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině.
Wiliam Blake (překlad Jiří Valja)

Bylo dusno. Šedivá mračna se válela nad obzorem, chrám v dáli se tyčil k tomu nebi, jakoby mu patřilo, ostatně jako vždycky. Oni stáli opřeni o zavřené okno, zírajíc na úžasně zelené listy stromů, kontrastujících s oblohou. Nejprve viděli celé paronama, pak skupinku stromů, náhle jen větev. Před zrakem Jim zbyl jeden list. Přímo před očima se Jim rozpadl na zelený vodopád čísel, na to, z čeho se skláda Jejich svět.
Ta zmizela, jako chvilkový závan cizí iluze, zbylo po nich Něco, co Oni cítili hluboko ve svém nitru, v každém atomu živé hmoty, prostupovalo to Jimi, jako svrchovaný smysl Jejich života. Svět se změnil. Stejně jako se změnil už nekonečněkrát.



Jen citáty. Na víc se nezmůžu.

1. května 2009 v 23:08 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Ten, kdo ví, a neví, že ví, spí. Probuďte ho!
Ten, kdo neví, a ví, že neví, je prostý. Poučte ho!
Ten, kdo neví, a neví, že neví, je hlupák. Vyhněte se mu!
Ten, kdo ví, a ví, že ví, je moudrý. Následujte ho...

Lórien je nádherné město. Nikdo se tu neposmívá muži a elfovi, kteří se objímají u městské brány. Sergej Lukaněnko

Rather than love, than money, than faith, than fame, than fairness, give me truth.
Henry David Thoreau


To, co jsem považoval za morbidní, ostudné a hanebné, je ve skutečnosti úctyhodné, mysl povznášející a dokonce nádherné - mé dřívější názory byly pouhým projevem věčné lidské tendence od všeho naprosto odlišného se odvracet, bát se toho a nenávidět to. H. P. Lovecraft


Když zjištíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni. Dakotové