Leden 2009

Pro všechny

31. ledna 2009 v 16:35 | Kraella |  Život - všechno a nic
...moralizující a poněkud drsné, přece však důležité...
Je to polsky, nerozumím všem slovům. Ale vidět by to měl každý.

All that I´m living for - Evanescence

28. ledna 2009 v 21:18 | Kraella |  Z hlubin metalu



Ani nevím, jestli semi to ještě líbí. Slyšela jsem to už nějak mockrát. Ale má to zajimavej text. Napadá mě pár sobeckých článků, které bych k tomu mohla napsat, ale nemám čas a... a možná ani důvod.

I believe that dreams are sacred.
Take my darkest fears and play them
Like a lullaby,
Like a reason why,
Like a play of my obsessions,
Make me understand the lesson,
So I'll find myself,
So I won't be lost again.


The Raven - Edgar Allan Poe

26. ledna 2009 v 21:04 | Kraella |  Život - všechno a nic
Dobře, vím, že tohle nádherné dílo si na blog strčí každá rádoby gothička, satanistka a já nevím co všechno.
Ale prosím, zkuste to vzít tak, jakoby tato dechberoucí báseň The Raven nikdy tímto netrpěla. Dívám se na to jako člověk s láskou k jazyku, ať už se jedná o originál nebo český překlad.

Protože nehodlám nic kopírovat, budu odkazovat na wiki, což se mi zdá být dostatečně spolehlivým zdrojem.

české překlady - Ne všechny mi sednou, nejlíp se čte Vrchlický, buď ten překlad z 1881 nebo 1890

Četla jsem ji tolikrát, a stále v ní nacházím jiné a další obrazy. Myslím, že i proto by tu tento článek měl být.

Nade mnou

26. ledna 2009 v 20:15 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Stojím naproti zrcadlu a ta bytost, která se v něm zobrazuje, nejsem já. Odlesk v těch očích není můj, tvar rtů neodpovídá, kontura obličeje mnou viděna poprvé. Světle modré světlo neexistuje, ostře, zeleně jedovatá vzpomínka na věci, co se nestaly jen tiše připomíná bolest, která nikdy nebyla. Čokoládové granáty po mně nikdo neházel, nikdo mě neshazoval z vrcholků hor, nikdo mi neukazoval, že moje hory nejsou víc než kopce. Ten za mnou není tím, kým je.
Orli se nevznášejí nade mnou, když stojím před zrcadlem, ve kterém vidím člověka, kterým jsem chtěla vždycky být.




(video jsem neviděla, jde jen o hudbu)

Hry :D

25. ledna 2009 v 15:25 | Kraella |  Život - všechno a nic

Pro všechny vůdce a rádce skautských družin :). Aneb jak se zbavit nadbytečných členů :).

Finntroll - Aldhissla

24. ledna 2009 v 22:50 | Kraella |  Z hlubin metalu
Tak tohle nemá chybu. Je těžký psát jaký to je, tyhle kecy o dokonalých písničkách stejně nikdo nečte, tohle si musíte poslechnout a prostě to cítit.





Omlouvám se jaynet, u které jsem tohle slyšela, ale já si nemůžu dovolit to sem nedat :).
Nikdy jsem se o Finntroll moc nezajímala, což byla chyba. Jejich hudba mi docela sedne a mimo to, Vreth, ten jejich zpěvák, je hmm.... no tohle a tohle bude lepší než moje kecy :).
(Snad budou všechny ty odkazy ok, mě to na myspace někdy blbne, jako že se objeví jiná fotka a až za chvilku ta správná.)

Ony tři

21. ledna 2009 v 21:41 | Kraella |  Něco jinak
"Queen of Pain..." tichý šepot znějící prostorem.
Líný pohled Královny bolesti utkvěl na něčí obyčejným slovem prozrazené přítomnosti. Dřív než uslyšela slova, stejně ucítila bolestivý záchvěv její mysli.
Neobtěžovala se ani vyzvat neznámou k tomu, aby řekla, kdo je. Poznala v ní Mortred. Ta malá mrška tedy stále ještě žije.
"Vlastně mi nemůžeš nic udělat," prohlásila nahlas a naivním, veselým hláskem.
"Pěkná hra, ale tohle jsi už jednou zkoušela," pomyslela si Akasha a vůbec jí nevadilo, že Mortred její myšlenku přečetla.
"Přišla jsi žádat o milost? Přišla jsi prosit?," zklouzla na ni rudýma očima a nevzrušeně pokračovala "Už je pozdě. Uvědom si, tohle je pro tvoje dobro. Pamatuješ si na ten večer, jak kdyby to bylo včera, já vím. Varovala jsem tě....
- Mortred nedokáže zabránit vtíravé vzpomínce. Tenkrát, ještě obě ne tak změněné a zkušené, Akasha stála a upřeně jí zírala do očí. Měla je, i když ne klidné, chladně modré. Ani stopa po dnešní rudé záři. V obličeji ale zůstal absolutně nezměněn výraz čistého šílenství z bolesti. Těžko poznat, z čí. Chraptivým, nestálým a přesto poněkud nezvykle lidským hlasem říkala: "A ty je můžeš mít. A můžeš je mít ráda. A víš co já pak můžu udělat? Můžu je najít a zabít."
Říkala to tak normálně a beze všeho, až člověku nedocházel význam jejích slov. Mortred na ni tehdy zírala bez pochopení.
"To si vryj do své paměti, protože tohle ti říkám jako bytosti, které si vážím, ač jsi mi překážkou."-
A ty jsi tak neučinila. Víš, vlastně tě mám docela ráda. Proto zůstanu stát na svém místě, jako by to snad někdy bylo jinak. Važ si toho..."
"Akasho, to nemůžeš. To je proti našem zákonům, nemůžeš je držet v těch svých magických polích!" zoufalost nezapřela. To Královnu donutilo k lehkému úsměvu.
Nečekaná a osudová, zářící bytost vešla mezi ně. Luna Moonshadow. Přivřela vyrovnané, bezbarvé oči: "Měsíc svítí na viníky i nevinné stejně."
-Krev, blesk, bolest, bolest, zvířecí bolest. Zkuhrání Posledního. Ukonči to, Akasho, ukonči to, Bohyně!-
"Mortred, ty malé hloupé dítě. Cožpak jsi nepoznala záměry naší velké Královny Bolesti?" Nebylo to posměšně, ale uznale tím míň. "A ty, Akasho, máš strach z citu? Od laskavosti je jen krůček ke krutosti. To platí i naopak, má sestro."
-Horký dech páchne po minulosti. V ruce mám nože a dýky. Vrhám je po nich. Škrábnou, nezabijí. Nedokážu zabít. Nedokážu ublížit. Už umím jen nenávidět za... Bezmoc! Bezmoc ovládá mé tělo, neexistuje a přesto mě ničí. Stačí jediný okamžik. Queen of pain!-
"Ať stane se, jak jest vepsáno ve tvářích tajemství života a smrti!" mocný hlas bytosti vyšší, než se zdá. Luna - Prorokyně samotného příběhu Podstaty.
-Proč... Neodejdu. Proč mě zabíjíš takhle? Nemůžu se bránit. Proti dobru se nemůžu bránit.-
"Akasho?"
Jediná slza stekla po jejich tvářích.
A pak už nebylo nic.

Tulikokko - Korpiklaani

21. ledna 2009 v 19:46 | Kraella |  Z hlubin metalu



Kromě úžasné, stylové a Severem přímo sršící hudby Korpiklaanů... Ten text... Sice ho není moc... Ale nemám slov

Nádherná jako orlí křivky,
odvážná jako jestřábí střemhlavý let,
takto je vznešená má mysl,
takto je volná má duše.

Pochopit

18. ledna 2009 v 19:53 | Kraella |  Jiná stejná mysl
James Sawyer Ford, sedíc na okraji propasti, vrhne pohled na nekončené moře.
Where´s my hope?

Sedla bych si k němu a řekla bych: "Why does it cost so much?".

---

"...jeho očí zář mne svírá, takto snící démon zírá, lampy zář jej obestírá, jeho stín kol vrhajíc. A má duše z toho stínu nevzchopí se zoufajíc, nevzchopí se - nikdy víc!"

Nikdy víc... kolikrát ještě je to nikdy víc?

---

Proti urážce je možno se bránit, proti soucitu však ne.

Proč se lidé nerodí jako elfové?

---

Malé, bílé tygří mládě kouká modrýma očkama. Kouká, poslouchá, vrčí. A pak útočí.

Proč říkám věci, které nakonec stejně víc zraní mě?

---

Sorry, I can´t by perfect.

Pro všechny...

---

Procházím se po hřbitově. Skoro na všech hrobech planou svíce. Drobné plaménky v nádherné náruči utěšující tmy. Vzpomínám. Na havrany i na beránky. Na hvězdy. Tam i tam. Žádné tady pro mě není. Tohle není můj domov. Procházím a údery mých kroků jakoby odpočítávaly život. Jakoby ve vesmíru už nic jiného nebylo. Než já a tajemství života a smrti.
Vidím kříže i anděly. Nadechnu se a cítím, že tohle je okamžik, který ke mně patří. Navzdory všemu, co se stalo, navzdory tomu, jak jsem se změnila, tomu, kdo mi podá ruku, když budu padat, navzdory všemu, co si člověk dokáže představit. Tohle ke mně patří a já cítím, že nezáleží na tom, jestli existuje meč osudu. Jsem sama a jsem silná a živá a svá jako vždycky. Vlastně se nic nezměnilo. V každém nádechu je otázka a smíření, v každém výdechu potom odpověď a tajemství. Jakobych ono tajemství nosila v sobě, ale nedovedla ho pochopit. Já to jednou dokážu.


Sory že nechápete. Nedovedu si odpustiti psaní těchto článků. Cítím se pak hodně líp. Stojí mi to zato.

Průřez

16. ledna 2009 v 21:09 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Mám zvláštní sklon tvořit svůj blog ve vrstvách. Nové vrstvy vznikají většinou tím, že změním rubriky. Ty nejspodnější sice promazávám, ale pokud byste hledali dlouho, možná naleznete věci dat dávno minulých.
Snad z části proto, že mojí oblibě se těší "šifrování" článků do jiných slov, a tentokrát žádná matematika, ale obyčejná krása češtiny. Kolik člověk dokáže, když doopravdy chce? A přitom si myslím, že obyčejnému návštěvníkovi to taky něco řekne. Ale ne to, co by říct nemělo. Mezi řádky je to, co většinou do života nevajdřuju, ač bych chtěla, to, co mi nedá spát, to, co se musí napsat. Nikdy jsem se moc netajila tím, že tohle píšu hodně pro sebe. Jako takovou kroniku, která může zároveň dát něco světu. Málokdo mně blízký tuhle adresu zná, pár těch vůbec nejbližších o ní nemá tušení vůbec. Nevím proč, ale nikdy jsem nenašla potřebu dál tohle šířit. Přece jen, člověk, který mě zná může hledat a mezi řádky nalézat něco, co tam pravděpodobně vůbec není.
A protože ráda občas rozpytvávám kousky minulosti, pustím se do tohoto.
O jakýsi zběžný popis, jak se chronologicky můj blog měnil. Pro orientaci pro mě a pro pamětníky :), budu jako pilíře používat designy.


Neexistuje

13. ledna 2009 v 16:19 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Stříbřitá zář
Bíle zlato
Chladivá lehkost
A přesto ne sníh
Horoucí nádech
Propalující teplo
Dar planetě
A přece ne slunce
Nervová spojení
Neuron za neuronem
Agonický řev
A přece ne bolest
Otevíráš oči
Otevíráš oči!
OTEVÍRÁŠ OČI!
A přece se neprobouzíš
Nedívej se na svět kolem sebe
Neexistuje
Všechno je jedno
Dívej se do svého nitra
Tam najdeš Podstatu snáz

Mé jméno je člověk, to ostatní je příjmení!

12. ledna 2009 v 15:45 | Kraella |  Jiná stejná mysl

Sakra lidi, musí to takhle být?
Neštvalo by mě to, kdyby se mě to tolik netýkalo.
Je to hloupost, je to zločin a je to dílo zla. Genderocida.

Nejvíce mě dostaly ty věty o tom, že chování velmi malých dětí je téměř bez rozdílu. RODÍME SE PŘEDEVŠÍM JAKO LIDÉ, ne jen jako muži A ženy. Tak se probuďme, přestaňme se na danou věc vázat, žijme si svůj život. Nedokážem být úplně neovlivněni, ale zkusme to minimalizovat. A hlavně to nepředávejme svým dětem(alespoň ne vědomě)! Mám povahu revolucionářky, kterou nedokážu uplatnit. Ke vzteku prostě!

Nejde to jinak, než bojovat, než se bránit, než ignorovat.
Když mi někdo řekne "Ukliď to!" a na otázku "Proč?" odpoví "Protože jsi holka," musí počítat s mou nevolí. (Můžeš si být "hodná hospodyňka", když se ti to tak líbí, ale já takhle neskončím!).
Nebo když jsem počítala jednu složitou matematickou soutěž a babička mi vysvětluje, že to se přece pro holku nehodí, že jsou i jiné vědy, třeba historie a jazyky. (Tak to se omlouvám, já jsem přece žena, to nemůžu dělat matiku, zapomněla jsem, že jsem úplně blbá, že jsem předurčena k výhradně citovému vnímání světa.)
Nebo ty ponižující koncovky ženských příjmení. -ová je odvozeno od -ova, což je koncovka přivlastňovací. Když se dívka narodí, patří svému otci, až se provdá, změní si přijmení.
(K**VA! Já nejsem kus nábytku, kterej někomu patří!)
Pořád dokola, žena nemá umět logicky myslet, žena nemá dělat karate, žena se o sebe nemá sama umět postarat, žena nemá zvládat a vydržet nestandratní podmínky, žena se nemá zabývat výhradně prací, žena nemá být knězem, žena nemá rozumět technice, žena nemá řídit auto, žena nemá chodit neupravená, žena se nemá chovat agresivně, žena nemá být něco víc než jen část zas****ho, zku*****ho patriarchátního systému.

Ať si patriarchát dělá co chce, pokud se mi neštve do života. Jinak můžu říct jedno: Chcípněte!




Tohle prostě je můj názor, možná je trochu ostřejší, ale já se nehodlám jen dívat, co se ze mě společnost snaží udělat.

It´s time to change!

test osobnosti MBTI

12. ledna 2009 v 15:04 | Kraella |  Život - všechno a nic
Na mě to sedí až až... jsem typ INTJ.
Nebudu nic vysvětlovat, prostě to zkuste a dál se už nějak proklikáte.

My name is Lisa

8. ledna 2009 v 14:29 | Kraella |  Život - všechno a nic



Příběh, který chytne za srdce...

Řekli za mě

6. ledna 2009 v 20:46 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Dnes bez mých slov. Raději. Ale prázdno být nemusí, tak sem dávám pár citátů. Možná až příliš vyjadřujících skutečnosti či neskutečnosti.

Nevysmívej se slabému kotěti, může z něj vyrůst dravý tygr.
-mongolské přísloví

"nikoho nezajímaj tvoje pravdy či polopravdy, sny
nebo hlubiny. nikoho tim neobtěžuj. pokud sou
pro tebe natolik důležitý, nes je s sebou, ale mlč!
nikdo nechce slyšet hlas utrpení. proč by to taky
mělo koho zajímat? každej si nese svoje vlastní peklo."
- neznámý

" Vy lidé hovoříte o živých a mrtvých, jako by to byly dvě vzájemně se vylučující kategorie. Jako by jste nemohli mít řeku, jež je zároveň silnicí, nebo píseň, která je zároveň barvou."
- Anubis (Z knihy Američtí bohové - Neil Gaiman)

Lidé, kteří nevědí, jsou manipulování těmi, kteří vědí.
-Terrence McKeena

Člověk je veliký ve svých úmyslech, ale slabý v jejich provádění. V tom spočívá naše bída i půvab.
-Remarque


Víra a nejistota se nevylučují. Věřím, že víra dává nejistému člověku směr, i když člověk nevidí celý obraz. A o to jde. Víra je taková. Není vidět. Je to návrat k instinktu. Víra je po ruce. Na víru a instinkt se nedá jen spoléhat. Musí se do nich bít. Člověk do nich musí pořádně tlouct, aby se přesvědčil, že vydrží a že se o ně může opřít.
-Bono Vox

Šel jsem hledat ducha
a našel jsem alkohol.
Šel jsem hledat duši
a nakoupil jsem styl.
Chtěl jsem potkat Boha
a prodali mi náboženství.
-Bono Vox

Religion is like a blind man looking in a black room for a black cat that isn't there, and finding it.
-Oscar Wilde

Ne každý, kdo bloudí, je ztracen.
-Tolkien

Chtěl bych - neznamená nic, chci - dělá divy.
-Alexandre Vinet

Yesterday is a history
Tomorrow is a mystery
Today is a gift
That´s why it´s called present.
- z filmu Kung Fu Panda

Za každým mocným mágem a skvělým válečníkem stojí vysílený kněz bez many!
-z WoWka

Slib mi, že nebudeš plakat, až se tvůj sen rozbije na střepy?! Seber je a začni znovu - vždyť střepy znamenají štěstí.
-J. Lennon

Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.
-George Bernard Shaw

I love you for the part of me that you bring out.
-Elizabeth Barett Browning

Přede mnou možná utečeš, před sebou ne.
-neznámý

Ti, kteří překovali své meče v pluhy musí očekávat, že část své úrody odvedou těm, kteří tak neučinili.



Růžová

3. ledna 2009 v 19:05 | Kraella |  Život - všechno a nic

Konečně někdo s mozkem v hlavě... jasně, proč si nevychovat armádu princezen, jejichž jediným životním cílem je podobat se všem ideálům krásy?