Listopad 2008

Buď

29. listopadu 2008 v 14:35 | Kraella |  Něco jinak
Vlci běží po pláních věčného sněhu a ledu,
Medvědice brání medvíďata za cenu vlastního života,
Havran plní úlohu tmy.
A nad těmi všemi a těmi všemi a ve všech těch je Matka Země,
dobrotivá i krutá spravedlnost.

Buď dcerou Matky, buď stařičkým příběhem Země,
znovu a znovu ožívajícím v nové krvi,
v mladém, dravém životu,
v divokosti a hrdosti z hlubokých kořenů tvého rodu.

Otevři srdce a naslouchej,
spoj základní instinkty,
ty nejnižší city,
s těmi nejvyššími,
s těmi, co nemohou být vyjádřeny v našem pomíjivém světě.

Buď člověkem.

Někdy je teď

24. listopadu 2008 v 21:08 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Andělé padají první.
Přežít, to je pro nás, silný svině.
A nebo ne, nebo je to všechno jinak?
Co když jsem my ti andělé, co spadli tak dávno, že už si ani nepamatují?

---

Nemáš právo soudit, pokud jsi nepochopil tento život.
Jenže teď není čas, ani prostor, pro pochopení života.
Není...
Proto kdo žiješ, nesuď!

---

Někdy je důležité
zastavit se a naslouchat sněhu,
probrat se a milovat vítr na tváři,
poděkovat a cítit slunce,
zastavit se... a všechno svoje štěstí vložit do okamžiku.

Je málo věcí, pro které člověk dokáže žít. Ale tohle je jedna z nich.


Výkřik

24. listopadu 2008 v 15:02 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Až se jednoho dne probudíš a ucítíš, že svět kolem tebe se změnil, nezačínej hned křičet o pomoc. Nejprve otevři oči a podívej se, kdo jsi. To ty ses změnil.

f*ck

15. listopadu 2008 v 16:11 | Kraella |  Život - všechno a nic
Proč nemůže být svět
bez dělení lidí podle přesvědčení,
proč si nemůžu věřit v co chci,
proč vůbec existují věci,
jako církve?
Proč mě, ku**a, nenecháte být?
Chci jít jinou cestou, chcí žít jiný život,
chci jiné věci považovat za svůj meč a štít.


(do****le, tohle už prostě ne...)

Iva Frühlingová - Oú tu veux quand tu veux

13. listopadu 2008 v 8:34 | Kraella |  Z hlubin metalu
Normálně francouzštinu nesnáším, zní mi to jako když někdo zvrací. (Ale možná to bude spíš tím, co mi ve škole předkládají. A nebo mou leností začít se konečně učit.)
Udělala jsem vyjímku. Tady ten jazyk zní vážně božsky. Ne fakt, víte, že já poslouchám převážně metal, ale tohle si neodpustím. Když se zaposloucháte... To je prostě francouzština jak má být.



"M" jako matika, "M" jako metal

12. listopadu 2008 v 19:44 | Kraella |  Život - všechno a nic
Zítra píšu kompozici z matiky.... a vůbec se nemůžu soustředit... nezvládám se už ani učit... jediný co zvládám je lít si do hlavy metal.... omg já sem fakt na zabití

Dětství a to potom

11. listopadu 2008 v 18:05 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Nevinná očka
a radost co není z tohoto světa,
srdce plné víry, ideálů
a přesvědčení, že svět je dobrý.
Úsměv pro kamaráda,
hra a bezpečí rodiny.
Přátelští, důvěřiví, plní naděje,
s touhou objevovat ten velký skvělý svět,
všemu porozumět, všechno mít rád.
Tak dobří, schopni rozdávat radost,
lásku, sebe, život, ...
Takové mají být děti.
Takové jsme byli děti.

A pak se něco zvrtne.
Jednou jedinkrát se oči zalijí slzami.
A pak už to jde všecko do....
Pak už je jenom tupá bojovnost
a schopnost odolávat ranám,
následovaná chutí žít bez masek.
Je těžké někomu vysvětlovat kým jsi;
zranitelným, unaveným zvířetem zahnaným do kouta;
když z tebe mají strach, když jsi pro ně síla a nedotknutelnost.

Dá se takhle žít.
Ale co když potkáš někoho kdo má za sebou to co ty?
Co se stane, když jsou dva moc stejní a moc jiní lidi?

Skoro si to nedovedu představit, jaké to asi je být s někým bez těch tun ledu okolo.
Představit si to nedokážu, ale žít tak je nádherně lehké :).

Víte, jaký to je, když jsou ty chladné podzimní dny těmi neteplejšími ve vašem životě? :)


(To jsou odkazy na fotky dětí, který mě nějakým způsobem dostaly. Zvlášť ta poslední "An Egyptian child" (Doporučuju přečíst komentář autora.).)

Slza

5. listopadu 2008 v 18:15 | Kraella |  Inkoust a pergamen
Byla jednou jedna slza.
A ta stékala po tváři Člověka.
Ten Člověk se vznášel v oblaku vesmíru,
v záblescích existence, v obrazech jsoucna.
Lidská duše je mimo čas, skryta v podstatě Stvořitele.
Lidská existence ale zaujímá místo v realitě
a lidská slza znamená život.
Je v ní štěstí, poděkování za probdělé noci,
bolest z hlubin rodu člověka, samota pro pravdu,
strach z nepřátel, útěk před nenávistí, vzdor,
respekt, smíření, víra, povýšenost, svrchovanost, boj,
sladkost slov, ostré hrany lží, váha rozhodnutí, odpuštění,
domnělá spravedlnost a schopnost věřit stále znovu.
Člověk už nic necítil, pouze mokrou stopu na své pomíjivé tváři.

Byla jednou jedna slza
a v ní celý svět.

A svět se posral!

3. listopadu 2008 v 20:45 | Kraella |  Život - všechno a nic
Všechno je jinak. Přemýšlím, co zůstalo stejný. Asi nic. Stačilo pár slov.
Jsem strašně zmatená, z lidí, ze všeho. Nevím, co kdo po mě chce, ale instinkt, nebo intuice, nebo to něco mezi tím mi velí bránit se. "Karatisti jsou rychlí, hubení a vyhrávají." řekl dnes jeden z trenérů na dnešní hodině. Mohlo by tomu být tak i v reálu, nebránila bych se. Já očividně dost rychlá nejsem. Rychle se přizpůsobím, ale nemůžu reagovat, když nevím, co kdo chce. Občas přemýšlím, že vlastně vlůbec nerozumím tomu "holčičímu" světu. Pak se divím, že většinu mých přátel tvoří kluci. Přijde mi docela zajimavý, co teď je. V poslední době jsem krotká jak beránek, žádný sny, kvůli kterým nespím, žádný nevybitý emoce, nic. Připadám si jak dítě na začátku života, smířená. Ale taky vím, že teď stačí trochu a všechna agrese, všechno co bylo, se může vrátit, a jestli se to stane, nebude to pěkný. Proč mě lidi nenávidí za to, že chci být šťastná? Jak mám odhodit masku, když mě bez ní nesnesete?
A proč bych se na to prostě nemohla vy****? Nejradši bych poslechla lovitku: "Do waht you love and f**k the rest!" Jenže to není úplně tak jednoduchý.

Ještě taková malá poznámečka na konec: Tohle je můj blog, místo bez přetvářek. Komu se to nelíbí, nechť zmáčkne ALT + F4. Tady nehodlám něco cenzurovat, nehodlám si na cokoliv hrát, nehodlám dělat že se nic neděje. Vzhledem k tomu, jaká jsem, tohle není vhodné místo pro slabší povahy. Víte to, takže na pozdější reklamaci nebude brán zřetel. (cop tím chci říct: prostě pokud máte problém, není nic lehčího než to nečíst)