Září 2008

Casiopea

28. září 2008 v 20:43 | Kraella |  Něco jinak
Je chladná noc a Casiopea shlíží z nebes na drobné osudy svých dětí. Ty stojí nad ohněm, uvězněném v kotli, chtějí mu dát svobodu, i když ví, co dokáže. Zahřívají si ruce, prašné šedé město spí za nimi. Nejsem smutná, jen zamyšlená, jak můžou být tihle zoufalí, zklamaní, ale přece doufající lidé tak šťastní.
Lísá se ke mně kočka, malý černý kocour, vlastně jěště kotě. Pohlédnu na něj a kotě se stahuje pryč. "Neboj se, nechci ti ublížit," říkám, i když vím, že mi nerozumí. V očích se mu leskne oheň, stejně jako mně. Vím, že se kotě vrátí.
Vzhlížím ke hvězdám a lituju, že jsou ty městské tak mdlé.
Ale i tyhle nad námi bdí, nad poutníky bez domova, usínajíc v náruči Země.

The Islander

25. září 2008 v 15:56 | Kraella |  Z hlubin metalu
Tenhle skvost od Nightwish vůbec nemůžu dostat z hlavy. Je to nádhera, ale taková ta jiná nádhera. Taková lidská, upřímná, má to v sobě něco z fantasy a ze všeho nejvíc mi to připomíná obrovský les. :)
"Ukazujíc cestu zapalujíc naději v jejich srdcích..."

Oni tři a ...

25. září 2008 v 14:48 | Kraella |  Barvy a nebarvy
Asi rok stará práce, děláno suchým pastelem. Jedna z mých nejoblíbenějších, i když ne nejlepších. A to hlavní, co má tohle vyjadřovat?
Je toho víc a je to všechno vlastně jedno. Mám ráda rébusy. Původně to bylo 3a1, ale když se nad tím zamýšlím a jdu "do hloubky", myslím že mám lepší. Tohle je Maska bez masky.
(větší pod čarou)

Sladko hořká Hořce sladká

24. září 2008 v 20:53 | Kraella |  Jiná stejná mysl
"Oslaď si život", říkaj ti. Ale když pak jako dárek k narozeninám dávají hořkou čokoládu, je to trošku divný. Všichni si navzájem přejem to nejlepší, ale děláme pak něco jinýho. Prostě radši budu cítit sladkost na jazyku já než ty. Eh, říká se tomu postefekt pudu sebezáchovy- no já tomu říkám pokrytectví lidí, kteří neví na co mají a co ještě zvládnou pro druhýho udělat. Řekneš si - čokoláda jak čokoláda. Jenže ono na příchuť dost záleží.
Přeju hořkej život a sladkou smrt - a nebo naopak?

open your eyes

23. září 2008 v 15:30 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Neo: Why do my eyes hurt?
Morpheus: You've never used them before.
(Matrix)
(Aneb pocit procitnutí může i bolet)

Není to debilní, psát o tom, že bych chtěla psát? (Ano, je.)

22. září 2008 v 22:12 | Kraella |  Život - všechno a nic
Je toho tolik, co bych chtěla napsat, občas mám dojem, že by to vydalo na několik knih, ale jako bych neměla sílu psát všechny svoje názory a postoje, úplně mi stačí to říkat. A taky vím, že by pak byly hádky, a vzhledem k tomu v jakým stavu se momentalně nacházím (ee, nejsem těhotná :)), nemám na to sílu. Ale chvilku počkejte, a budu se za svoje názory klidně i hádat ;).
A jinak, jako správná váha jsem brutálně nerozhodná. Mám vsadit na klasiku, nebo zkusit něco extravagantního?

steeeeeeel :)

21. září 2008 v 16:29 | Kraella |  Život - všechno a nic
To snad není možný, já budu mít steely! To je radost, vybírat si jaký vlastně :).
Skvělej pocit, patřit mezi ty ogládovaný magory, co se v zimě boří do sněhu a v létě chcípaj horkem :D.

Oheň

19. září 2008 v 22:35 | Kraella |  Život - všechno a nic
Lidi se mění. Věci se mění. Období se mění. Svět se mění. Všechno podléhá změně, kromě změny samotné. Z toho logicky vyplývá, že i tenhle blog se mění.
Doufám, že nový vzhled neodradí staré známé, takže kdyby se to písmo fakt blbě četlo, neváhejte dát vědět :).
Tentokrát ve znamení ohně, takového obyčejného zázraku co může být i víc než jen chemická reakce.
Fotka je jedna z těch novějších, lehce upravená, ale hlavně moje :).
Text se psal sám :).
Z obsahu blogu bych za novinky pokládala to, že odteď je tu nová rubrika ( a ty staré jsou přejmenované), co bude v ní zatím zůstane překvapením (vysvětlím) :).
Taky bych se tentokrát chtěla zaměřit na citáty, které jsem začala sbírat. Aby bylo jasné, zda autorem myšlenky jsem já nebo někdo jiný, autora budu vždy uvádět, pokud je neznámý, napíšu prostě "neznámy".
To by bylo zatím vše, mějte se hezky :).
---
Ne každý, kdo bloudí, je ztracen. (J. R. R. Tolkien)

Chlad ocele cítím na kůži...

15. září 2008 v 19:31 | Kraella |  Něco jinak
Kdykoliv přivřu víčka, vidím oči, rudé jak medvědí krev, mám je vytepané do svého osudu. Krvavé oči, a já nevím čí. Rudé oči, mám z nich strach. Hořící oči, mám je tolik ráda.
Hodně toho vytrpěly, ale přesto jsou dál. Mocné, klidné a živé; odvaha, co neumírá.
---
Stojím na vysoké skále, pode mnou temně zelené hvozdy a vůně jehličí. Vítr mi bičuje tvář a slunce se ztrácí za obzorem. I když jsem sama, i když mám v ruce meč a v srdci nedůvěru, jsem šťastná.
---
Dva přenádherní elfové ztraceni v dubovém listí a v hloubce věků, spolu, navždycky. Bytost zahalena v plášť, co skryje vše do oblaku bezpečného klamu a se slovem zoufalé obrany na rtech, to strašné zjištění; ona jsem já.
---
Sáhni si na dno a až když vyčerpáním padneš na kolena, začni bojovat.
Koncům jdi vstříc s hrdostí, třebaže ti není vlastní.
Nevěř, nikdy a nikomu. A nebo věř, ale nediv se, že tě roztrhají. Pro tebe není mezi němi pravého přítele.
A nezapomínej, kdo vybere si cestu bojovníka, už není cesty zpět.
---
Chlad ocele cítím na kůži...

Dnes jsem sedmkrát brečela

8. září 2008 v 14:33 | Kraella |  Život - všechno a nic
Smíchy :D.

Před třemi dny

1. září 2008 v 13:22 | Kraella |  Život - všechno a nic
... umřel můj mazel, žabák kuňky východní, prostě můj Trevor (o Angelině jsem psala nedávno)...
Tak tedy - spi sladce!