Srpen 2008

Už je to tak, Dollword má 2. rok!

30. srpna 2008 v 15:29 | Kraella |  Život - všechno a nic
Nechce se mi k tomu nic moc psát, prostě je to fakt. Děkuju za vaše komentáře, nezbývá mi než vykročit dál a vám přát ať to se mnou ještě vydržíte :).

"...pocity prasete po první ráně..."

28. srpna 2008 v 10:28 | Kraella |  Z hlubin metalu
Nikdy jsem je nějak moc neposlouchala, ale tohle můžu, ten text je naprosto dokonalej.
Divokej Bill - Prase

3... 2... 1... NARUTO!!!

25. srpna 2008 v 22:18 | Kraella |  Život - všechno a nic
Už je to tak. Co se dá dělat. Asi o mě už víte, že mám ráda anime/manga. No ale ani jsem moc nečekala, že se ze mě stane taková ... šílená.... totální... NARUTO ZÁVISLAČKA!
Jenže ono je to fakt dobrý :). Stačí se podívat na pár dílu (a mít tímto naprosto posedlýho bratra) a je to :D.
Pod čarou, jen tak pro ilustaci, odkazy a nějaký videa, kdo naruta trošku znáte, napište, ráda o tom pokecám :)

so angry

13. srpna 2008 v 12:12 | Kraella |  Život - všechno a nic
Grrr... Jestli něco fakt nenávidím, tak je to utrpení někoho za moje "chyby". Takoví ti strašně milí lidé, co to způsobují mi už fakt lezou krkem. Jednou má někdo problém s mojí drzostí, pak zas někdo další vyvolává hádky o morálních principech jen proto, že jsem skautka.
Vůbec, většinový názor společnosti že skaut = spodina, mi taky není právě příjemný. Měla bych se jít uklidnit, a to rychle, nebo sem ještě napíšu hodně nehezkých věcí...

ALIVE

11. srpna 2008 v 21:38 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Alive. Úžasný pocit, cítit se zase jednou naživu. I když zase cítíš, jak pomalu umíráš...
Nevím, proč na blog vždycky píšu jen když mám mizernou náladu. Prostě takový zlozvyk. Přitom v posledních dnech či týdnech jsem byla víc než šťastná, a můžu k nim říct jen jedno; děkuji.
Občas není lehké ubránit se vzpomínkám. Kdyby mi někdo před rokem řekl, co se za celý rok stane, nevěřila bych. Možná si na sebe beru víc závazků, než jsem schopna splnit. Ale tohle je jediný způsob, jak dělat něco konstruktivního a ne se pořád utápět... utápět se ve vzpomínkách.
A občas si vzpomenu na ten dávný pocit, na tu chuť utíkat. Přitom jsem udělala opak.
Kdybych byla pták a mohla uleťet, už mě tu neuvidíš, příteli...Mám oči jen pro oblohu plnou hvězd, a budu si z celého srdce přát, ať nad tebou bdí. Má cesta je klikatá, a nikdy nezapomenu na den, kdy jsi ji zkřížil. Mým životem ale je jít dál. Sbohem. (Odpusť, i když nemáš co.)
Mám být ráda, že nejsem pták?
A k tomu patří korni. Ke mně patří korni. Rok od roku jinak - ale patří.
Jsem naživu
Nikdy neuteču
Místa uvnitř
Moje srdce řve uvnitř s hrdostí
Dřív břečím
Teď setřu slzy
Dřív umírám
Teď žiju
(Cítím se tak živá)
Najdu si čas
Proplétám se
Padám a myslela jsem si že je to za mnou
Každá zkušenost, každý boj; byť prohraný; tě dělá silnější. Silnější, přeživší, odolnější, ale ve tvých očích už navždycky zůstanou odlesky bolesti, smutku i nenávisti.
A přece je cesta jak se toho zbavit. Vezmi svůj kříž a následuj Ho.
Asi je blbost psát, že ve skutečnosti jsem byla celou dobu vážně šťastná, a že to co mě většinu prázdnin obklopovalo byla čistá, užaslá radost; a u toho věřit, že tomu uvěříte.
Ale přesto. Věřte.
Duettaeánn aef cirrán Cáerme Gláeddyv. Y n á esseáth.