Říjen 2007

Hurá!

29. října 2007 v 20:32 | Kraella |  Život - všechno a nic
Tak... konečně jsem to dopsala. Teda spíš tu. Jako tu povídku :).
Ještě to přepsat na počítač. Nééé.... To zas bude.
Nejprve ji dám sem na blog. A jestli najdu odvahu, třeba to hodím i na Andor, aby to nemilosrdní andořané zahltili kritikou.
Tentokrát to bude fantasy. Nápad dobrej, provedení horší. Nebo naopak? Rozhodně má zajimavě postavený děj. I když poměrně nepřekvapivý (překvapivě a absolutně nekraellovsky, nikdo tam nebude umírat :D). Ale přesto prostě nepřekvapivý. To ještě musim předělat. A nakoupit si nový tužky. Stihla jsem ohryzat a totálně zrušit tři a to jen za dnešek. Jestli třinácti stranám odpovídá šest tužek.... to je dvě celé jedna desetina šest periodických tužek na stránku =). Už mnohokrát jsem se snažila zbavit se toho nechutnýho zlozvyku, ale zatím bez sebemenšího úspěchu... Přejte mi štěstí v dalších pokusech, nebo mě ty čínský barevní šmejdi kterýma píšu za chvilku otráví...

LOVE (fuj, to je ale hnusný kýčovitý slovo...)

25. října 2007 v 21:33 | Kraella |  Barvy a nebarvy
Jedna jediná fotka. Jedno jediný slovo. A tolik nepochopitelenjch pocitů (Co když se mě taky týkají?).

Havran

25. října 2007 v 20:32 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Černý záchvěv vychytralosti. Temný nádech kouzla. Tmavý záblesk smrti. Přilétá se strachem, doprovázen šílenstvím a samotou. Ebenový zjev lesklých per ve vlasech jednoho nejmenovaného zpěváka. Mrchožrout, udržující rovnováhu v přírodě. Posel šera. Přítel "slečny Goth", když zrovna rozpíná ruce a nechává dlouhé černé vlasy vlát ve větru na obrázcích nakreslených jejími obdivovatelkami. Nepopsatelný, úžasný a přitom obyčejný havran.
Učarovali mi. Havrani, vítr a čiré šílenství. To už to jednou bylo. Vlastně hned několikrát. Naposeldy dokonce docela nedávno. Před chvilkou jsem četla, jak jsou to strašně inteligentní ptáci. Takže nejen černočerně nádherní, ale i inteligentní.... Na horoskopy nevěřím, ale v indiánským horoskopu jsem havran. A vůbec mi to nevadí :).
Třeba to zas přejde. Ale teď jsem jimi jednoduše fascinována.

Duality, Twisted Transistor a unikající záchvěv něčeho, co nedokážu popsat :D

24. října 2007 v 19:30 | Kraella |  Z hlubin metalu
KoRn -Twisted Transistor
Slipknot - Duality
Dnes bez komentáře xD
I když jeden malinkej komentář si prostě neodpustim, nevim proč, jsem uplně bezdůvodně šťastná, nebo mám tolik důvodů proč být zas jednou šťastná (Náhodou, šílenství je děsně osvobuzující! (ne to byl vtip, jeste porad jsem lehce normalni :)), že se nemůžu rozhodnout pro jeden jedinej z nich :D. Mějte se hezky, pořád vás tu jen zavaluju depresivníma úvahama, tak jednou takový bezduchý přání neuškodí =D.

Není černá jako černá...

17. října 2007 v 17:15 Život - všechno a nic
Když se kolem ní začali slétat její oblíbení ptáci, holubi a dokonce i pár havranů, začala jim sypat drobky a každého z nich si nekonečněkrát prohlížela, i když je už dobře znala. Největší havran, kterého dokonce i pojmenovala, popoletěl směrem k lavičce na které seděla a dosedl jen kousek od ní. Natáhla ruku a dotkla se ho. Na okamžik cítila jeho nádherné černé peří, i když pták poděšeně seskočil zpět na zem. Šedýma očkama ho zamyšleně sledovala. Pak, jakoby snad došla k nějakému závěru, vstala. Na tváři ucítila náhlý poryv větru. Rozpřáhla ruce, hltajíc tolik milovaný živel, z úst se jí vydral smích, spíše hysterický než radostný, vítr ho nesl dál. Byl chladný a ona malinká holčička pořád stála na tom samém místě, byla jí zima, rty dostaly lehce fialový podtón, kolem ní povlávaly její bílé šatičky a tmavé vlásky. Z očí jí tekly slzy a stékaly po bílé tváři, spíš dětské tvářičce, ačkoliv už teď chladně netknutou okolím. Nezkažená, neuvědomujíc si kýčovitost oné situace.Tak šťastná, tak utrápená přemýšlením... Sotva pětiletá holčička, havrani, vítr a šílenství, které jí bohužel zůstalo...
***
Ta samá holčička, i když teď už holčička o dobrých deset let starší. Stojí před zrcadlem, kolem se vznáší chemická "vůně" barvy na vlasy. Představu o jakou jde vbarvu, nechám na vás (malá nápověda, růžová to není). Napadá ji pár anglických frází, emáč by je vyjádřil jako OMG, nebo WTF? Nakonec si povzdychne a odejde s myšlenkou, že přece jenom černá není jako černá, stejně jako modrá není jako modrá... Pak si uvědomí, že se to asi nevstahuje jen na vlasy, křečovitě se ušklíbne a jde se věnovat něčemu užitečnějšmu.

Tak to sedí...

12. října 2007 v 20:21
Nerada kopíruju cizí věci, ale... Tohle prostě nemá chybu!

Mezi řádky II. - Kniha přítomnosti?

8. října 2007 v 21:33 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Téma čtení mezi řádky tu už jednou bylo... A co tak pro změnu... čtení mezi řádky lidskýho života? Je to ještě zvláštnější... Četli jste tu někdo knížku Mort od Terryho Prattcheta? O Smrťově knihovnohvně, kde se samy psaly knihy lidských životů? Asi nečetli, nevadí. Tak si zkuste představit, že každý z nás máme vlastní knihu, neustále psanou, pořád v přítomném čase. Moje by teď mohla vypadat třeba takhle: Tupě zírá do monitoru a občas něco vyťuká na klávesnici. Neustále se v textu vrací a opravuje chyby a překlepy. Pak sáhne po sklenici vody a podaří se jí polít klávesnici. Polohlasně zašeptá jedno hodně sprosté slovo, vodu stírá rukávem a snaží si vzpomenout, co že to chtěla napsat.
Pokud člověk právě provádí něcom inteligentnějšího než je ničení nevinné klávesnice, dalo by se v tom něco najít. Ten, kdo by si v naší knize mohl číst, by o nás asi měl dost brzo přesnou představu, i když by nás nikdy neviděl.
Chvilku jsem si s tou myšlenkou pohrávala... Jestliže by se dala určitá doba co právě prožíváme takhle popsat, určitě jdou popsat i jednotlivá gesta, výrazy tváře. A když se dá "číst mezi řádky" v normálním textu, jde to i tady?
Co všechno se může skrývat za jediným pohledem? Co všechno můžeme najít za jediným gestem? Co když je toho víc než tuší ten, koho se "pokoušíme číst"?

Pencil, heart & mathematic

4. října 2007 v 15:32 | Kraella |  Barvy a nebarvy
Odvážila jsem se zveřejnit nějaký další fotky... Jejich focení jsem si nijak neplánovala, ale protože jsem se pokusila o něco jako "konečně se podívat na tu matiku", nuda mě donutila sáhnout po foťáku.
Nesnažila jsem se o žádný veledílo, takže tam určitě najdete spoustu chyb (Ručně upravovaná teplota barev a tužky neustále se kutálející z místa udělaly své.)
  • Math text

  • Oh no... (Pozn.: To v pozadí je moje charakteristika Gilgameše nebo kdo to byl... to že se jedná o papír kterej ještě budu potřebovat jsem zjistila až potom, co jsem ho tak hezky zmačkala.)
  • School (Podle mě celkem povedená fotka, rozhodně o dost lepší než ty předcházející pokusy.)

Mezi řádky...

1. října 2007 v 19:28 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Je spousta schopností, který nemám a přitom bych si je přála. A je i pár schopností, kterých bych se s radostí zbavila. A je jedna, ve které se chi zdokonalit a přitom ji zavrhnout. Číst mezi řádky. Co tím daná osoba myslela, co cítí, co tím chtěla říct... Je to docela užitečný, ale zas neskutečně náročný, jak chcete z pár písmenek na monitoru tohle všechno poznat? Celý je to založený na tom, co víte a co si domyslíte. A když si toho domyslíte až moc... Prostě můj problém. Moc velká fantazie.
Takovej malej příklad... Čtu článek na něčím blogu. Pochopím ho jinak, než má být pochopen. Napíšu komentář. Ten je blbě pochopen a vzniká hádka...
Nevím jak se toho zbavit. Nepsat komentáře vůbec?
A nakonec...