Září 2007

Pozor, já jdu!

26. září 2007 v 14:28 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Lidi kolem mě procházejí... Proudí kolem mě jako divoká řeka. Jako stádo koní. Jako běžící fanynky Tokio Hotel. Jako lidé 21. století. Jako hrubá zvířata. A já stojím. Křičím. Nikdo si mě nevšímá. A já kříčím jméno. Čí? Sakra, čí?
Vidím jejich obličeje, jak běží naproti mě a jen na poslední chvíli se mi vyhýbají. Nikdo si mě nevšímá. Jsem jako ostrov v moři těl a mozků, posedlích kariérou, posedlích penězi, posedlí vším, po čem sama toužím, protože já jsem taky člověk, i když to Oni nevidí. Běží, proudí, stojím...
A pořád volám jedno jediné jméno. Moc toho člověka potřebuju. A pak uvidím další "ostrov". Stojí, něco tiše šeptá a já to i přes dupot lidského života slyším. Moje jméno. Prosí. Polohlasně vyslovuje. A já nemůžu uvěřit, že říká zrovna moje jméno. A pak dostanu strach, že zmlkne. Zavolá jméno oné osoby. Nevím kdo to je ale znám jméno. To jméno se mi nelíbí a já ho přesto volám. Chci se dostat k tomu člověku. Jedinému, jinému a tolik stejnému. Nemůžu se k němu prodrat přes ty nechutné zástupy. Nejde to. A pak se samou beznadějí... probudím.
---
Znáte ten pocit? Že někoho potřebujete, ale nemůžete, prostě se k němu nemůžete dostat. Dokonce se mi o tom pocitu zdává. Skoro každou noc. Pořád ten stejný sen. A já pořád nevím, ke komu se chci tak zoufale dostat. Je to k zbláznění. Nejde to. Stačí mi náznak. A pak budu hodiny, dny a týdny přemýšlet a podle toho jediného náznaku poznám, o koho jde. Ale teď nevím. Prostě nevím. Ten sen se mi zdál tak desetkrát. Pořád stejný. Dokonce i s tvářemi "běžícího stáda". Zblázním se, jestli nezjistím kdo to je. Proč si se mnou moje podvědomí takhle hraje? Chci to vědět na rovinu.
Chci!

Write it!

11. září 2007 v 18:41 | Kraella |  Jiná stejná mysl
Nejnovější a zatím i nejstupidnější nápad na tvorbu grafiky se dostavil do mé mysli a nechtěl se nechat jen tak odkopnout do kategorie "Neproveditelné kraviny". Tak jsem teda zkusila jeden takovej "Writing Pict", jak jsem se odvážila to pojmenovat.... A chytlo mě to... Takže tu uveřejňuju pár vůbec publikovatelných (to je slovo co =)) kousků. A o co vlastně jde (místo dlouhých úvodů bych se měla naučit psát o dané věci, což se mi ale asi nikdy nepovede)? Prostě nějaká myšlenka, nebo třeba klidně jen slovo, napsaný tak, aby to trošku graficky vypadalo, třeba i nějaký barvičky (upozorňuju že já jsem se omezila na čerou, šedou a bílou jako základ + barevně nějaký detaily, takže nic veselýho a slaďoučkýho to nebude (o obsahu radši nemluvím)).
P.S.: Některý jste mohli vidět v rozcestících, pro úplnost jsou ale i tady. Většinou v tom najdete něco "Ze mě", ale ne vždycky to tak je. Sem tam se objeví i název KoRn, což není dobře myšlená a špatně napsaná kukuřice *pokusí se skrýt úsměv odkašláním, ale bohužel se nepovede... *, ale jméno jedné skupiny, která s kukuřicí naštěstí nemá nic společnýho (promiň Live, ale já si to prostě nemohla odpustit :)).
A ještě něco, vážně už posledního, ale určitě nejdůležitějšího, berte to s nadsázkou. Ironie, sebestřednost a přehnaná pozornost k vlastní jedinečnosti k tomuhle blogu (nechci to říkat, ale mám ten dojem že i ke mně) prostě patří, ale v žádným případě nechci nikomu ublížit.
Tak jo, jdem nato: